Tři formy lásky: Erós, Philos a Agapé?

Podle řeckých myslitelů neexistuje jen jedna láska, ale dokonce hned tři její formy. Jaké to jsou?

Pro označení lásky existují v řečtině tři výrazy: Erós, Philos a Agapé.

Erós, to je bouřlivý cit mezi dvěma lidmi, je prožíván jako touha po blízkosti druhého. Často však také jako potřeba ho vlastnit a mít k dispozici. Může však přerůst ve zralejší formu lásky, kdy láska narůstá a získává na kvalitě a oba partneři pociťují, že něco budují. Ale může také ukázat svoji horší tvář, když jeden nebo oba začnou mít pocit, že láska je o něco okrádá. Pak vyrůstá snadno závislost, žárlivost, omezování nebo nenávist.

Philos je láska ve formě přátelství. Když už Erós nedovede živit svůj oheň, dokáže partnery držet při sobě Philos. Společná práce, kompromisy, vycházení si vstříc, přemýšlení o potřebách druhého, to všechno je Philos. Tento druh lásky již v sobě nenese tolik vášnivosti, je spíše jemný, skromný a kultivovaný. Neomezuje však druhého, nechce ho vlastnit. Řada lidí se trápí při hledání Eróse , a když se mění Erós v Philos, mají strach, že se jejich láska ztrácí. Někdy hledají další vztah, kde převládne na počátku Erós. Zopakují si však opět to samé, Erós postupně ztrácí svoji sílu a jsou znovu ve stejné krizi. Nechápou, že právě Philos je může dovést k nejvyšší formě lásky, k Agapé.

Agapé je přítomna v Erósu i Philosu, ale přesahuje je. Agapé je láska, která usiluje o dobro druhého. Při Agapé je naše empatie do partnera natolik hluboká, že cítíme, jak na něho působí naše chování, a hledáme pro něj to nejlepší. Znamená to vyjít ze svého sobectví, kdy jedná jen pro své vlastní uspokojení. Dále to znamená myslet na to, jak učinit jeho život lepším.“

Zdroj: PRÁŠKO, Jan, Asertivita v partnerství. Praha: Grada Publishing, 2005, s.132-133. ISBN: 80-247-1246-6.