Nápoje lásky: Výmysl nebo skutečnost?

Nápoj lásky, tedy víra v možnost vyvolat magickou cestou lásku vybrané osoby, vyvolává v naší evropské  kultuře povětšinou jen úsměv na tváři. Praktikuje se zřídkakdy, i když je pravdou, že některé bylinné směsi jsou používány, zejména v lidovém léčitelství, jako afrodiziaka i dnes. Magická moc nápoje lásky je  ale součástí kultur vudu  a jiných primitivních národů. V dřívějších dobách se nikdo nepozastavoval nad významem nápojů lásky, ba co více, věřilo se v jejich kouzelnou magickou moc získat lásku či alespoň sympatie u druhého pohlaví.  

Nápoje lásky byly známi již v době starověku, o čemž svědčí i kniha učeného lékaře Nicolase Venetta, Tableau de ľ  Amour Conjugale (Obraz lásky manželské). Proslulý lékař v ní doporučuje zvláštní afrodiziakum složeného ze žloutku, varlat mladého kohouta, hovězího morku, krabů, garnátů, mléka, artyčoků, česneku a scinka. Nebyl však zdaleka jediný, kdo se jimi zabýval, i jiné staré spisy nabízejí mnoho receptů na nápoje lásky. Je známo, že nápoje lásky obsahovay nejen celou řadu nejrůznějších rostlin - durman, blínu, třeba i mrkev či pórek, ale také vlasy vyvolené osoby či části jejich oděvu, sušené žábi, netopýří krev, popel svatých obrázků a podobně. Nejčastěji byly připravovány o půlnoci za úplňku, nezbytnou součástí přípravy bylo také zaříkávání a další sugestivní techniky. Není se proto čemu divit, že v dobách inkvizice bylo tato příprava trestána jako čarodějnictví.